16. Tiptoe: Tváříme se jako na party hrad.

I po pár pivech s Niallem jsem se cítila pořád stejně. Niallova nálada se zvedla do prudkých výšin, když jsme spolu pařili Fifu na Xboxu ale já jen koukala bezduše do obrazovky a klikala na tlačítka. Občas se hnědá skleněná lahev otřela o moje rty a pojala ten hořkavý mok ale jinak jsem pořád myslela na to, co se stalo odpoledne. Co si myslím o Liamovi? Nedokázala jsem najít ten správný pocit, který k němu cítím a ten, který bych k němu měla cítit. Niall vyhrál asi tak o dvě stě padesát gólů ale mě to nějak nepřekáželo. Aspoň je šťastný a nebrečí v zatemněném pokoji. Už se zdálo, že se z nás stávají přátele a najednou to Nialler řekl a všechno ve mně udělalo otočku doprava a doleva a nahoru. Nevím, co si mám myslet sakra! Nesnáším, když něco někdo rozebírá a mě z toho je potom totálně špatně. Trochu se mi začaly klížit oči. Bůhví kolik bylo hodin. S opilým kamarádem (je Niall už kamarád?) a sama v opilé náladě hrající nějakou ujetou hru na Xboxu, které se dá těžko porozumět a proto jsem tuto aktivitu odložila do úzadí a prostě klikám na ovladač a se štěstím občas něco vyhraju. Opřela jsem si šíji o sedadlo gauče za námi a snažila jsem se ještě pořád vrátit do hry. Bohužel mě to dostalo brzo a ovladač jsem bezmocně odhodila vedle sebe. „Prostě už nezvládám v ruce držet tuhle kravinu. Stejně prohrávám, kurva na co se tohle vymyslelo?“ mluvila jsem lehce dost napitým tónem a k tomu jsem si ještě pořádně přihnula z láhve s pivem. Snažila jsem se postavit. Vypadalo to spíš jako tanec afrického národa. Nejdřív na kolena. Podepřít rukou. Spadnout. Zase na kolena. Podepřít lokty o gauč a nemotorně se postavit. Zavrávorala jsem o stolek, ale nakonec jsem to ustála a ještě jsem pořád zvládala vypít zbytek piva. Niall nepředvedl takový taneční potenciál jako já a postavil se úplně normálně. Nejsem prostě zvyklá na pití a ještě k tomu nějakého určitě irského piva s Irem u fotbalu. Přijdu si jak chlap. Ale co by kamarádka neudělala pro kamaráda, když brečí na záchodě? Klidně se z ní stane chlap. Bez problému. Carmel k vašim službám. „Chce se mi tak hrozně čůrat, že mi asi praskne močák a všechno bude mokrý uhni!“ Odstrčila jsem Nialla od dveří a rychle zběhla schody do chodby a následně do malinkaté koupelky, na kterou jsem narazila nedávno. Cestou ven jsem sice narazila do dveří, když jsem si myslela, že jsem je nechala odemčené, ale opak byl pravdou a tak jsem prostě zatlačila na kliku a udělal krok a čelo s nosem to zase schytalo. Nějak jsem tu bolest ale necítila. Ani přes zlomený nos. To bude tím alkoholem. Kdo by řekl, že se takhle spráskám po pár kusech, že? Obávám se, že jsme vypili všechno pivo této Vily. To nikoho zajímat nebude. Za pár dní tady na sto procent zase bude cirkusovat Tucker se svým autíčkem plným piv. V tu chvíli jsem se rozhodla, že se podívám do obýváku. Bylo tam rozsvíceno. Přidržovala jsem se zábradlí u schodiště, dokud jsem mohla, a došla jsem do přesvětleného obýváku. Hned mi to bilo do očí a musela jsem dost mžourat očima, abych něco viděla. Nic jsem neviděla. Jen bílo a hned jsem začala kýchat. Když je prudká změna světla tak to dělám vždycky. Sedla jsem si do křesla a konečně jsem viděla obrys postavy u lednice. „Nialle?! To seš ty?“ Zaclonila jsem si oči rukou a podívala jsem se na něj. „Ne asi Obama.“ „Hahaha. Obama je černej jestli to nevíš!“ Trapný humor ze mě sálal na metry. Niall zakroutil hlavou a sedl si na sedačku s kusem chleba. Z chodby se ozval rachot, jakoby zakopávání o svoje vlastní nohy. Zaclonila jsem si oči a podívala jsem se tím směrem. Vrávoral před chodbu Liam. „To je fakt idiot. Sjede se trávou, fakt superhrdina.“ Nialla to asi moc nezajímalo. Liam se beze slova posadil na druhý konec gauče a díval se do neznáma. Cítila jsem to z něho na metry. S Roxy jsme to občas zkusily. „Seš okej?“ zeptala jsem se ho opatrně. Přikývl. „Nialle vem ho do pokoje.“ „Sem kurva v pohodě!“ Liam se prudce postavil a naštvaně zužoval oči. Lekla jsem se a zaryla jsem se do polstrování křesla. „Promiň, nemám náladu na teplošský obtírání.“ Utrápeně vydechl a šel si vzít z lednice vodu. Nedovolila jsem si promluvit. Možná to bylo tím pivem, ale bála jsem se ho. Nasucho jsem polkla a podívala jsem se vystrašeně Niallovi do očí. Chvíli jsem jeho pohled hledala, ale po setkání se zašklebil. Opilecky jsem se zasmála a vymrštila jsem se z křesla. „Tak jooo. Asi jdu spát. Zkontroluju Harryho a jeho flákotu…teda jeho fláknutí a vrhnu se do peřin.“ Zbrkle jsem ukazovala rukama do všech stran. „Jdu taky.“ „Nápodobně. Jsem zhulenej, až to bolí!“ „Liame? Tráva ti nevadí? Když alkohol jo?“ Strach mě opustil rekordně rychle ale, když Liam má tak pěkné oči! Nerozumím sama sobě. „Co já vím. Potřeboval jsem vypnout.“ Našpulila jsem pusu a zahrála jsem si na kachnu. Hu, je to sranda. „Bojím se, že ty schody nedám nahoru.“ „Co ste tady vy dva dělali?“ „No určitě sme nestanovali v lese, Liame.“ Na moment jsme se všichni rozesmáli celkem opilecko-zhuleně. „Hráli jsme fifu u piva.“ „Cool. Usnu na schodech, jestli se nedostanu do pokoje.“ „Ha! Máte pokoje nahoře! A já mám jen jedny schodečky! Hihihha!“ Vyběhla jsem do chodby a prudce vrazila do zdi, to není podstatné, otočila jsem se ke schodišti a po pár spadnutích jsem byla na patře. Skoro jsem přepadla přes zábradlí, ale dostala jsem se do pokoje a hodila svoje tělo na postel. Neúspěšně. Bolestivě jsem dopadla na koberec. Začala jsem se hrozně smát a skoro jsem zapomněla, jak se dýchá. Mezi mým smíchem se mi do postele přimíchal Nialler i Liam. „No ták! Kluci!“ Tahala jsem Liama za nohy ale on se mi jen smál. Ten smích. Zase to přichází. Pocity k Liamovi. Které? Žádné! Vzdávám se. Vplazila jsem se mezi ty dvě mužská těla a bez problému jsem usnula přilepená k Liamovi. Opilost dělá, co má. 

Vím že tahle kapitola je krátká ale zatím nic víc nemám :( Sem v koncích a nevím jak mám pokračovat ale přijdu na to ;D Prosím komentáře :3
A chci se vám pochlubit co sem dneska dělala all day :3 (je to tak velký aby jste to viděli :D)

             Jde o uuuuuuužasnou sukni kterou sem dělala hrozně dlouho i když jsem ji vlastně jenom o metr zkrátila ale ručně jsem šila lem a nechtěla se mi vytahovat mašina (btw. máti je krejčí takže mi to mohla klidně udělat ale já sem prostě blbá) :D Je proužkovaná ružovo-bílá a je prostě taková roztomilá :D Hlavu tam nemám protože mam extra friťák :D Napište mi jestli se vám líbí :3 Cath :************ a přečtete si novou jednodílovku (y)