19. Tiptoe: Tucker #2

Každé ráno se probouzím v domnění, že se mi celé ty dva týdny a něco jen zdálo. Je to tak moc neuvěřitelné. I když dnes to bylo lehce na jiné notě. Skončila jsem přesně tak, jak jsem si plánovala. Sice jsem nebrečela do polštáře ale ve sprše a s Roxy se mi nepovedlo navázat žádné spojení za celý den. Nejlepší kámoš Louis, najednou. Jenom mi je pořád trochu nepříjemné ležet v té pozvracené posteli. Je celá převlečená, ale stejně je to dost nechutné. Tak nepatrně jsem si sem nastěhovala polovinu šatníku a Keds. Roxy to vzala ve velkém a donesla si sem všechno, co měla na chatě. Jo, myslím, že se na chatu už nevrátíme. To je fakt vzrušující. Když chceme jet nakupovat, skončíme v Coffee baru. Když chceme jít do kina, skončíme v obchoďáku. Když chceme jet na chatu, skončíme ve Vile One Direction. Dobře, to znělo trochu vtipně. Ale je to rozhodně lepší, než nakupování, kino i kafe. Nejhorší je ale postavit se z postele! Já, jakožto ranní ptáče, vstávám okolo sedmé a vždycky mám hromadu energie. Asi jsem nějaké stvoření z Marsu. A další pozitivní věc je, že tady mám už vlastní kartáček na zuby a nemusím používat ten odporný pro návštěvy, který mi akorát tak brousí dásně. Nebyla jsem z toho nadšená, ale s mým extra soft jemným kartáčkem je to o dost lepší.

„Postřeh Car!“ Ani jsem nestihla vejít do obýváku a z kuchyně na mě letěla krabice Orea. „Nemám ráda Oreo,“ zahlásila jsem a šla k lince, u které pracoval Liam. Položila jsem modrou krabici na kraj a oprášila si ruce, jakoby to bylo nakažlivé. Prostě oreo nesnáším. „Já vím. Ale Niall je má rád, takže mu je dones nebo zešílí. Mimochodem, dobrý ráno!“ Taaaaaaaak sladce se usmál. Rozpouštím se! Rozpouštím se! „Jo dobře. Tobě taky.“ Byla jsem celá červená. Vsadím se sama se sebou.
„A kde je Niall? A proč jste všichni vstali tak brzo? Dost se divím.“
„Máme asi moc energie, když nic neděláme. Už pár dní jsme nepáchli do zkušebny. Ještěže nás tady nesledujou. Niall je…co já vím? Ale před pár minutama byl v posilce.“
„Aha. Cvičit a u toho se cpát oreem. Fuck logic I’m Niall Horan.“ Moje ruka vystřelila do vzruchu a ukazovala jsem nějaká gesta. Nechápu sama sebe. Liam se zasmál a pokroutil hlavou. Dál se snažil něco produkovat na lince. Do jeho vaření se už radši nestarám. I když je u toho extrémně sexy. Snažím se sice vyhledávat každou společnou chvíli, ale vaření není moje silná parketa. To nechám na Roxy. Vzala jsem unuděně Oreo z linky a cestou do posilovny jsem se snažila udělat si drdol. Oreo jsem držela pod rukou, ale to moc nefungovalo a tak jsem ho držela mezi zuby. Mise splněna, drdol hotov. Klika od posilovny byla lehce zpocená od rukou, ale vevnitř vládl král smradu. Odporný zápach všude okolo. Bože chlapi! Naučte se každou hodinu sprchovat. Nebo aspoň otvírat okna, používat osvěžovač vzduchu. Cokoliv! Tohle je nechutné. Zacpala jsem si nos a dýchala jsem pusou. „Nialle, tady máš to žrádlo ty prase.“ Podala jsem mu krabici Orea a snažila jsem se co nejrychleji dostat na vzduch. „Proč to je tak ožužlaný?“ Otočila jsem se. Přehazoval si krabici v rukách se znechuceným výrazem. „Promiň.“ Na víc jsem se nezmohla. Prostě to tady tak moc páchlo, že jsem musela ven. Fuj. Bála bych se, že kdybych tady neuklízela, tak to tady skončí dost špatně. Pokud tady teda nejsou někde v kumbále dvě uklízečky. Co si myslím, že nejsou.

 Při zdolávání schodiště jsem uslyšela osudnou hudbu. Ne, žádná pohřební, že by se Zayn s Harrym zabili ale Tucker music. Nadšení v těle mi vyletělo a nadskočila jsem vzrušením. Skoro jsem se přerazila o svoje vlastní nohy, jak jsem běžela do obýváku pro Polaroid. Sklouzla jsem se v ponožkách na kachličkách v chodbě a prudce otevřela vchodové dveře. Doufám, že jsem nevypadala jako úchyl. S úsměvem přes polovinu obličeje a hopsala jako antilopa v savaně. Ne, nejsem si jistá, jestli žijí antilopy v savaně. Před Vilou zastavil malý auto-náklaďáček. Vzrušeně jsem se zasmála a nohy vrazila do nějakých bot, co se válely těsně u dveří. Byly obrovské. Harryho. Určitě. Už jsem viděla, jak leze Tuckerova hlava z auta. Přiběhla jsem k němu, natlačila obličej k tomu jeho a cvakla nás do Polaroidu. „Tadáááá! Tuckere! Dobré ráno!“ objala jsem ho. To jsem vážně udělala? Bože. Ale byla jsem z toho vážně šťastná, že tady je Tucker. Po našem prvním setkání jsem si ho hrozně zamilovala a taky jsem byla ráda, protože Zayn pořád peče kuřata a už mi to leze krkem. „Ale, ale! Carmel! Rád vás znova vidím!“ Objetí mi opětoval. Což mě celkem zaskočilo. Teda celkem dost zaskočilo. Foťák jsem odložila ke dveřím a hnala jsem se pomoct Tuckerovi vykládat věci z auta.

„Víte Tucku, mám menší prosbu.“ Dost jsem se ošívala, ale pořád jsem vykládala dřevěné bedny z kufru. „Ano? Ano?“ Nezměnil se. Naspeedovaná veverka z Karcoolky. Jak říkal Liam. Ach Liam. Drž. Už. Hubu. Carmel. Teda spíš drž myšlenky. „No, říkal jste, že dneska už nemáte rozvážky tak byste mohl být tady ve Vile. No a my, potřebovali bychom na večer vaše auto. Jen jeden den! Ve Vile je všechno co chcete! Vážně! Přísahám!“ Vykulila jsem oči a horlivě kývala hlavou. Tucker se tvářil zmateně. „No to zní jako skvělý nápad!“ vyjekl. Jeho tvář se vyjasnila do úsměvu a vyházel ven kartony balené vody. Stejně to tady nikdo nechlastá, jen Liam. „Vážně?“ ujistila jsem se. Nevím, co od něho čekat. „Ale jistě! To je úžasné! Mohu se s chlapci vyfotit? Prosííííím! Carmel dovolte mi to!“ Hodil na mě psí oči. No, budou se muset obětovat. „Hned jsem tady!“ Zvedla jsem prst a běžela do Vily. Boty byly asi tak o metr větší, takže to šlo špatně. Nevím, co mě to napadlo.  Asi si chceme jen vyrazit do města. Jo, bude to fajn. Akorát je budeme muset zamaskovat. Aspoň decentně. Běžela jsem za Liamem. „Hele Liame! Domluvila jsem nám u Tuckera auto na celej večer! Akorát se s ním musíte vyfotit. Obětujete se, abychom mohli na pařbu do města. Teda ne na pařbu ale na pizzu třeba, rozumíš.“  Liam kmital pohledem ze mě na Harryho, který ležel rozvalený na gauči a přepínal programy na nefungující televizi. Z nadšeného výrazu jsem se změnila na unuděný a vyčítavý. Bože jsou tak nechápavý. „Prostě se teď vyfotíte s Tuckerem. On tady bude celý večer a my si vyrazíme zamaskovaní do města! No ták!“ Skoro jsem už prosila. „V klidu! Konečně pryč!“ Harry dal ruce nad hlavu a ovladač odhodil někam za gauč. Usmál se a zavřel spokojeně oči. „No, proč ne! Tak dones ten sexy fotoaparát z minulýho století!“ Juhuhuhu. Konečně se začne něco dít!

Další krátká a o ničem. Teď se učím na přijímačky a fakt mě to nebaví! Zítra mě čekají orientační talentové zkoušky (neptejte se -_-) a v úterý přijímačky. Po tom bych už měla být schopná se víc věnovat blogu :D Přišla další rána v mém životě. Vyprodaný koncert Imagine Dragons v Praze. Nejdřív 1D a teď Imagine Dragons :(( Fakt jsem brečela :'( ok, zanechte komentář a těšte se na další kapitolu (kterou mám už napsanou :3) -Cath xx