8. Walk: W..Whaaat?

Wuhej. Vaše komentáře mě potěšili. :) Jen tak dál komentujte dál. Vybije se mi baterka tak žádný vykecávání. Myslím, že těch 5 komentářu je takovej limit. Ale je to na vás. Děkuju za pozitivní ohlasy a za to zapálení, že za den přečtete Tiptoe i Walk a jeeště z toho jste nadšení. A Barbora Dubnová mě hodně překvapila tím, že se vžívá do příběhu. Wow. Tleskám si :D -Cath

Dveře se zavřely. Zůstala jsem tam úplně sama. Sama v letištní hale. Za skleněnou překážkou jsem jen viděla Roxy, jak za sebou táhne červený kufr. Neohlédla se. Otočila jsem se na odchod, ale byly tam další skleněné dveře. Byla v nich máma s tátou a bráchou. Odcházeli stejně jako Roxy. Rozbrečela jsem se. Poslední dveře v hale. One Direction se vzdalovali od dveří a všichni se mi ztráceli z dohledu. Roxy, rodina a kluci. Harryho smích. Rozpouštěla jsem se. Umírala jsem. Vzlyky jsem ani nedokázala dýchat.
„CARMEL! Vzbuď se! Vstávej!“ hýbala s mým tělem Roxy. Hodila jsem se jí okolo krku. Ještě pořád tady je. Byl to jen sen.
„Ztráceli jste se…všichni!“ brečela jsem jí do ramena.
„Pšš, já jsem pořád s tebou a zítra přijedou i kluci. Dneska se můžeme jet podívat třeba do parku nebo do kina, co myslíš?“ Jen jsem nevědomě přikývla. Roxy mi pohladila záda a odešla připravovat snídani. Na pár vteřin jsem si ještě lehla na promočený polštář. Asi je tady menší problém. Mám pocit, jako bych začala vídat ve snech kudrliny, zelené oči a poddajné rty. Prsty na jeho ramenech a teplo, které vycházelo z jeho hrudě, když jsem na něm ležela. Ten drzý úsměv a jemné doteky. Silné prsty, které se mi obmotají kolem zápěstí, když si mě k sobě přitáhne. Zavzpomínala jsem na ten večer. Teď jsem nemohla rozeznat, jestli to byla dobrá či špatná vzpomínka. Jeho dlaně na mých bocích a moje prsty v jeho vlasech. Takhle se vztah většinou nezačíná, ne?

„Tři, dva, jedna…“ dramaticky odpočítávala Roxy příchod našich celebrit. Byly tu stejné skleněné dveře, jako v mém snu.
„Ahoj dámy!“ otočili jsme se za hlasem za našimi zády. Louis rozevřel náruč a obě jsme ho běžely obejmout. Skoro spadl na svůj velký černý kufr.
„Liame!“ zaburácela jsem a vrhla se na nic netušícího Liama.
„Ahoj!“ zasmál se a objal mě jednou rukou.  V druhé držel stejně velký kufr jako Louis.
„Změna stylu Liame? Víš, že to musíš konzultovat se svou nejvyšší stylistkou, mnou!“
„Dlabu na stylisty. Oblíknu si, to co chci já. Teď už jsme jenom my a nic nás nebrzdí. FREEDOM!“ zařval přes celé letiště. Zasmála jsem se a ohledla se na lidi, kteří na nás koukali.
„Ahh ne, kohopak tu vidím? Že by karamelová lady? O! Opravdu! Drahoušku!“ přiběhl k nám Niall s hlasem staré dámy. Objali jsme se.
„Seš v pořádku?“
„Už jsem ti přece říkal, že jsem neumřel ušlapanej v davu. Uklidni se. Tady mistr Liam Payne zachránil můj mobil!“
„Jo, mistr Payne je zběhlej v zachraňování, že?“ mrkla jsem na Liama. Usmál se a odešel se obejmout i s Roxy.
„Tak povídej! Co se stalo?!“
„Tady ne Car, musíme vypadnout, než nás tady najde víc novinářů a fanoušků, než teď. Dívej, vidíš tam toho chlapa s kufrem? Má v něm kameru. Tak jdem, kde je Zayn s Harrym?“ ohlížel se. Podívala jsem se za něj. Zayn sklesle kráčel po boku s Harrym. Ten se naopak tvářil frajersky a vítězně. Zmrzlo mi tělo. Věděla jsem, že to bude jiné, ale až takhle? Rychle jsem ještě objala Nialla a snažila se vymyslet, co mu mám říct. Byla to hloupost. Teď si myslí, že chci, aby žárlil na Nialla. Panebože jsem to ale kráva. Radši jsem se zase odtáhla a podupávala nohou, než k nám dojdou. Zayn byl ke mně blíž, tak jsem ho objala. Byl snad ještě hubenější, než v létě. A je to tady. Harry, o hlavu větší švihák, je tady. Nejradši bych se propadla do země. Niall na mě teatrálně mrknul a odešel k Roxy. On to ví. Jsem si jistá, že to ví. Nevím jak, ale ví. Třeba jim to Harry řekl. Asi určitě mu to Harry řekl. Je to tak trapné. Začervenala jsem se.
„Ahoj…“ taky jsem ho ze slušnosti objala. Jeho objetí bylo silnější, než kohokoliv z kluků. Jakoby mě nechtěl nikdy pustit.
„Chybělas mi...nám!“ zašeptal mi do vlasů.
„Mi…“ řekla jsem si spíš jen tak pro sebe. Usmál se.
„Chybělas mi,“ zopakoval. Ty slova mi udělali obrovský úsměv, ani nevím proč. Fascinovaně jsem se odtáhla. Dívali jsme se pár vteřin do očí a Harry postupně napínal čelist. Prstem jsem mu po ní pomalu přejela. Podíval se za mě. Nevěděla jsem, kam se dívá, tak jsem se otočila. Všech pět našich kamarádů na nás koukalo. Louis a Liam valili oči, Zaynovi to bylo totálně volný ale chtěl splynout, Roxy s Niallem si něco šeptali a přikyvovali. Zahanbeně jsem se podívala zpátky na Harryho a následně do země.  Šouravým krokem jsem došla k Roxy. Opřela se do mě bokem a drze se zasmála. Nech mě! Naznačila jsem jí rty a zasmála se. Nenápadně jsem se podívala na Harryho. Můj pohled ale zachytil a skousl si spodní ret v úsměvu. Rychle jsem se otočila a předstírala, že jsem se na něho nikdy nepodívala. Najednou mě začala neskutečně zajímat konverzace Louise s Liamem.

„Dostali jsme padáka hned po koncertu v MSG. Chtěli z nás vyždímat poslední peníze. Oznámili nám to na pokoji. Že se máme vystěhovat nebo si zaplatit hotel ze svých peněz. Naše peníze poslali na naše soukromé účty a roztrhali smlouvu. Šlo by to na soud ale smlouva má končit. Měli jsme podepisovat novou. Jsme absolutně bez všeho. Nemáme kapelu, aparaturu, manažera, bodyguardy, stylisty...prostě nikoho!“ Seděli jsme u mě na zemi a Liam nám vysvětloval, co se vlastně stalo.
S Roxy jsme tomu nemohly uvěřit.
„A nejhorší na tom je, že to udělali, protože jsme jim zkazili miliardovej projekt! Chtěli o nás natočit film. Absolutně bez našeho vědomí. Chtěli nás prodat světu a potom se nás zbavit. To jim ale nevyšlo a proto nás pustili už teď. Ve vile prý byly kamery. Na každém kroku. I na záchodě. Ale díky vám se nic nestalo. Protože jste tam byly vy dvě, jsme v bezpečí. Nemohou vás prodat do filmu, to byste je mohly žalovat a vyhrát, samozřejmě. Jednou nám i poslali dopis, ať vás vyženeme, po Tuckovi. Mysleli jsme si, že nás sleduje Tucker a podává info ale on byl v tom nevině. Proto jsme vás nechtěli pouštět za Tuckerem. Chtěli jsme, aby si myslel, že tam už nejste a my neměli problémy…“
S Roxy jsme nebyly schopné vydat hlásek. Sledovali je. Celou tu dobu je chtěli prodat.
„A co teď budete dělat? Pokračovat v kariéře sami? Nebo si seženete někoho nového?“
„No, zájem o nás je…“ kývl hlavou Zayn.
„To je jak obchod s lidma…hrůza!“
„Ale potřebujeme manažera a společnost. Nemáme Modest! ani SONY. A manažeři nemají takový kontakty. Jeden je od Hollywood records, ale to je Amerika. Chceme někoho z Británie. Tady můžeme nahrávat tak možná u společnosti Sing like stars. A to by nefungovalo…“
„A co kapela? Mohla bych se zeptat táty, on totiž má kamaráda s moc dobrou kapelou. Sice už moc nehrajou, ale zeptat se můžu…“ nabídla jsem se. Všichni souhlasili.
„Stylistu vám klidně udělám i já a manažera seženeme. Kontakty pojedou samy. Chce to jen dobrou propagaci, kterou už máte. Obvolám pár společností, než odjedu. Což je mimochodem už za dvě hodiny. Měla bych se pohnout!“ zděsila se Roxy. Vůbec mě nenapadlo, že to jsou poslední hodiny, co Roxy vidím. Podívala jsem se na svoje ruce a žmolila jsem si je. Staré ranky od mých nehtů jsem znovu rozškrabala. Ucítila jsem na sobě pohled. Zvedla jsem zrak, ale ne celou hlavu. Harry se na mě naštvaně podíval. Zvráštěl obočí a pokroutil hlavou. Ruce jsem dala od sebe a nadechla jsem se. Vzala jsem radši mobil a zavolala tátovi. Nejdřív to nechápal. Myslel si, že si z něho střílím. Nikdo vlastně nevěděl, že známe tak známou skupinu. Řekl, že se u něj máme večer stavit, že je nejdřív potřebuje vidět. Snad to dopadne líp.