8. Tiptoe: Lesní Keds výprava.

„Počkej tak se rozdělíme a my dva půjdeme tímhle směrem, vy dva tudy a vy dva rovně. Potkáme se u Vily. Souhlas?“ Všichni přikyvovali a dali se po boku svého partnera na svůj směr. Můj kolega ve výzkumu byl protentokrát Niall. Promnula jsem si oči a všimla jsem si, že mám rozvázanou tkaničku na červené Keds. Klekla jsem si do listí jedním kolenem a škodu na botě napravila pár chytrými pohyby s prsty. Thumbs up pro toho, kdo vymyslel tkaničky. Nesnáším suchý zip na teniskách a nedá se všechno stabilizovat gumou. Prostě zbožňuji tenisky. Keds mám snad ve všech barvách a nosím je po celý rok. Puntíkované, dvoubarevné, duhové, proužkované, jednobarevné, vlastnoručně pokreslené. Měla jsem jich víc, než bych potřebovala. Vlastně jsem na nich tak trochu závislá. Občas si doma prostě obleču bílou sukni, tílko námořnicky modré a podkolenky bíle s modrým vrchním pruhem. Obuju si modré Keds a přijdu si jako tuctová holka z Gold Coastu. Až na to, že surfaři většinou nosí Vans nebo mokasíny. Tak se hold rozřazuje svět. Frajeři nosí Supry, Hipsteři nosí Conversky, surfeři mokasíny a skateři nosí Vansky. Tak poznáte osobnost člověka. A já, Carmel Buschanelová, nosím Keds. All the way. Taková ta klasika. Americká klasika. Mám je ve všech modelech. Klasické, kotníčkové, baleríny… Neutekla mi ani jedna kolekce. Ani ta s Taylor Swift. Jo tak to mysleli tou reklamou. Nebudu se starat do vztahů jiných, když se mi vztahy nebudou starat do bot. A vlastně, asi bych měla vysvětlit, proč se tady teď s Niallem prodíráme větvemi v lese. Tak si to vezmeme od začátku.

S Liamem jsme právě byli uprostřed hry Kdo si hodí víc bonbonů do pusy, když do Vily vtrhla vyděšená Roxy s ještě vyděšenějším Harrym. Oslintaný bonbon mi padl na tvář a bylo to vážně nechutné. Harry sotva popadal dech a skoro se skácel z těch svých hubeňoulinkých nožiček. Opřel se o futra a hruď mu houpala nahoru a dolů. Bonbon jsem si vložila do pusy a podívala jsem se na Liama, jestli má nějaké vysvětlení, co se děje. Pokroutil hlavou a v tváři měl jen nechápavý výraz. Roxy se konečně vzpamatovala a chytila Harryho. Moc to nepomohlo, protože Harry se v ten moment sesunul k zemi a ležel ve dveřích. Kolena měl nahoře a ruce si držel na srdci. „Louis se ztratil u hry! Nemůžeme ho najít! Niall a Zayn čekají u lesa. Pojďte s náma!“ Roxy se mezi slovy hluboce nadechovala a sledovala Harryho srdeční aktivitu klečící na zemi. Vypadali jako po maratonu. „Je v pohodě?“ Liam se zvedl a ukázal hlavou na Harryho. Chtěl jít pro lékárničku, se kterou mi před pár minutami přelepoval nos, ale Roxy ho zastavila a museli jsme jít hledat Louise. Vyprosila jsem si od Liama bundu, protože venku byla už tma a já nechtěla dopadnout jako minule se Zaynem. Dal mi maskáčovou bundu až po kolena, takže mi to vyhovovalo. Harry do sebe nalil asi litr balené vody a šel hned za námi. Kluci stáli u lesa a rozhlíželi se kolem sebe. Jak se mohl Louis ztratit? Pořád mi to nedocházelo a v kapse jsem nahmatala pár bonbonů a to byla jediná věc, která mě zajímala. Nikomu je hlavně neukázat, ať mi zůstanou. Pěkně v mé moci. Nenápadně jsem si barevnou, ovocnou karamelku dala do pusy. Byla trochu ztvrdlá, to jsem milovala. A v tenhle moment generální Liam začal rozdělovat úkoly. Já s Niallem, Liam se Zaynem a Harry s Roxy.

„Jak se vlastně ztratil?“ zeptala jsem se Nialla po dlouhé chvíli ticha a přemýšlení o tom, kolik mám bot. „Prostě jsme hráli. A když se dlouho nikde po bílé vlajce neukázal, začali jsme ho hledat a nikde nebyl. Určili jsme si rozlohu pole na hraní ale nikde ve stromech, u kamenů nikdy nebyl. Harry z toho byl na nervy a běžel hned i s Roxy pro vás jako výpomoc. Osobně si myslím, že by se nějak dostal zpátky.“ Ledabyle pohodil rameny a ukopával cestou houby. „A jak se dozvíme, že už se našel? Zatracenej signál!“ Taky jsem si s chutí kopla do velké houby. „No, to nevím. Prostě budeme hledat a až uslyšíme oslavy, tak se vrátíme.“ Zhodnotil situaci celkem obstojně. Začala jsem se bát v tmavém lese. Každým krokem začal houstnout a tmavnout. Povědomě jsem nahmatala Niallovu ruku a zavěsila jsem se, čistě z bojácných důvodů, za jeho rameno. Rychle otočil hlavu ke mně, aby se podíval, co se děje ale neprotestoval a nechal mě viset na jeho svalnaté přednosti, ruce. Po dalších metrech do lesa jsem už vážně začala vnitřně vyšilovat. „Já se hrozně bojím!“ Přitiskla jsem se k němu ještě víc a snažila jsem se udělat ze sebe lidskou brzdu. „Tak se vrátíme. Stejně už jdeme dlouho a takhle daleko by Louis nikdy nedošel.“ Přešel na druhou stranu, aby mě nevypudil ze zavěšení. Trochu jsem povolila sevření a šli jsme zase zpátky. Za necelou půlhodinku jsme se dostali na malou louku, kde Vila stála. Vlastně jsme se objevili na úplně jiné straně, než prvně. Ode dveří jsme už slyšeli Louisuv hlas z kuchyně, jak ho z každé strany sestřelují vyčítavými komentáři. „Už jsme mysleli, že jste se taky ztratili, ale dohodli jsme se, že se budete muchlovat v lese a zahřejete se, takže zpátky k tobě, zrádče!“ Harry píchl prstem Louise do ramena. Ten si jen pohodově vychutnával čaj z bílého šálku na kávu. Tele. Chtěla jsem si vzít další bonbony z linky, ale když jsem procházela za Louisem, napřáhl loket a vrazil mi s ním do tváře. „AU!“ Chytila jsem se za místo a ohmatávala škody. 

 „To mi všichni chcete poškodit boží tvář?!“ Křikla jsem z plna a zuřivě chňapla karamelky v misce. „Kluci pozor. Ještě ji budeme muset zase volat doktora, aby nám nevykrvácela. Chcete ji zabít? Aby se na vás poblila? A potom se můžete rovnou pozabíjet mezi sebou.“ Liam mi začal ohmatávat nos, ale já byla celkem vytočená. Vůbec mi v té chvíli nevadilo pravidlo uražení celebrity. „Dobře, promiň Caramel!“ Louis do sebe nalil zbytek čaje a odložil hrnek do dřezu, který budu muset vyprazdňovat zase já. Jsem jako služka a uklízečka, zatím co Roxy si užívá. „V pohodě?“  Liam se ke mně ohnul a podíval se mi kmitajících očí. Mnula jsem si klíční kost a nechtěla jsem se mu podívat do očí. Bylo to tak trapné, jak jsem vyjekla. „Jo, jenom jsem se lekla. Je to dobrý.“ Prsty mi přejel po tváři. Bylo to tak příjemné cítit u sebe zase kluka. A bylo úplně jedno, že kontroloval tu druhou tvář než by měl. „Vypadá to na další trapnou noc u nás.“ Obeznámil mě se situací a použil trochu sarkasmu. „No mě to překážet nebude. Po té hrozné chůzi s Niallem mě do lesa už nedostanete.“ Odbalila jsem si karamelku a rozkousala ji na stoličkách. Mňam. Roxy se v pozadí taky omlouvala za otravování, ale nikomu to očividně nevadilo. Dokonce nám nabídli, ať si vezmeme oba volné pokoje na prvním, ale to jsme odmítly jedním hlasem. Už takhle to je dost nevhodné. Harry byl pořád dost impulzivní a v jednu chvíli si sundával boty, jindy zase seděl anebo chodil po kuchyni, díval se z okna a jedl karamelky. Liam nám dal jasně najevo, že se nemáme cítit špatně a nakázal nám oba pokoje. Nechtěla jsem vysvětlovat, že jsem to odmítla proto, že se bojím sama v pokoji a tak jsem souhlasila. Zůstal mi původní a Roxy se odebrala vedle. Další dveře vedle Roxy už před pár minutami zavřel Zayn. Potajmu jsem doufala, že si tam trochu uklidil. Rozhlížela jsem se po prostoru na prvním a zjistila jsem i komu patří ten přehnaně smradlavý pokoj. Niall. Co jsem vlastně čekala? Tím jsem se dostala i k tomu, že Harry a Louis mají pokoje nahoře a ty v nejlepším stavu. Tak, a právě jsem určila všechny pokoje. Jsem prostě perfektní. Zamávala jsem Niallovi na dobrou noc a přislíbila jsem si, že ho zítra donutím si tak uklidit. Nebo aspoň pravidelně otvírat okno. Ráno jsem si sem propašovala pár kusů oblečení. Počítala jsem s tím, že to objasním jako to, co jsem na sobě měla předtím. Nikdo si přece nebude pamatovat, co jsem měla na sobě ne? Použila jsem kartáček pro hosty a oblékla jsem si to bílé tričko z prvního dne. Tak mě napadlo, koho to tričko vlastně je? Liama jsem v bílém tričku ještě neviděla. Nosí modré, černé, s obrázky ale nikdy ne čistě bílé. Ty nosí Harry a Zayn. Teda za ty dny, co se známe, měli jen bílé. Takže teoreticky teď spím ve vlastnictví Zayna nebo Harryho. A možná i Nialla. Dneska na sobě měl bílé tričko, jak jsem se na něj lepila. Měl pod bundou bílou bavlnu. Dobře tak i Louise jsem viděla v bílém tričku na grilování. Jen Liama ne. A možná je to proto, že mi to poslední dal. A záhada je vyřešena. Hodila jsem se na velkou ustlanou postel (od mé maličkosti) a vsunula jsem nohy pod přikrývku. Přetáhla jsem si tričko přes nos a nasávala jsem tu vůni muže. To je asi trochu kuriózní ale nikdo mě tady nevidí. S tímto super pocitem jsem usnula v celkem netrapné náladě. A s tričkem přes nos.

Jelikož na kapitole sedm nebyli tři komentáře včera, tak to přidávám až dneska. Pořád tam nejsou ALE je tam jediné hodnocení. Vážně zklamaná. Fakt. Takže 3 KOMENTÁŘE. 
Přes týden jsem neměla moc vhodných chvil na psaní a proto mám napsané max ještě tak 4 kapitoly. Přes víkend se tomu snad budu věnovat a poté o prázdninách. Myslím, že na to je čas. A pozitivní je, že mě napadla boží myšlenka a celá zápletka takže se máte na co těšit a já taky..na to popisování :D. Hope u like it a KAŽDÝ KDO PŘEČTE ZANECHTE REAKCI.
Lova y'all -Cath xx