29. Tiptoe: Jako by mě to zajímalo, mrcho.

První upozornění: nečekejte zázraky, kapitola nesplňuje moje očekávání ale kdyby měla, tak tady nebude ani za rok. Tím chci říct, že se ze mě víc vymačkat nedalo. Kdyby mi v tu dobu přišel aspoň 1 komentář tak by mě to taaaak nakoplo, a nic. Ani komentář a nic. Ale jsem ráda, že jsem ve 3 nominovaných na ff spring awards prosím zahlasujte za TIPTOE TADY (anketa pod článkem) díky -Cath

Carmel-P.O.V.

Moje zklamání pomalu odcházelo a věnovala jsem svoje myšlenky něčemu jinému. S Niallem jsme začali zavařovat rybíz a dělat marmelády z ovoce na zahradě. Každý rok jsme zavařovali na chatě, tak proč ne tento? Dobře, přiznávám, nastala zajímavá situace, ale já miluju zavařování marmelád. Vrací mě to tak trochu do dětství, kdy jsem tady zavařovala s mámou a táta mezitím sekal trávu na zahradě. S Niallem to bylo spíš hektické a nevěděla jsem, kam dřív skočit. Nevěděl nic o tom, jak se pracuje s elektrickou plotýnkou a zhušťovačem. Dostal funkci míchače.
„Hele Nialle, přestaň. Cákáš to všude okolo. Běž radši na půdu najít nějaký zavařovací sklenice, jo? Je to vedle spížky po schodech nahoru. Jsou tam myši, vosy, pavouci a podobný havěti takže to milerád přenechám tobě,“ řekla jsem mu co nejjemněji a převzala vařečku celou od rybízu. Znechuceně jsem to otřela do utěrky a potom míchala dál. Bum, bum, bum, řach. Jo, můj instinkt to odhadl. Niall se svalil ze schodů i se sklenicemi. Naštěstí je nerozbil všechny.
„Seš normální?!“ rozčilovala jsem se na něho s vařečkou v ruce.
„Ale tam proběhla krysa! Lek sem se!“
„Ty seš tak chrabrý bojovník, Nialle! Chceš medaili? Ah, posbírej to aspoň. Díky!“ Nechala jsem ho uklízet a vrátila jsem se k našemu prostoru pro vaření. Nic se nevylilo, nic se nevypařilo, nic nevypěnilo. Deset bodů pro Nebelvír. Naše akce dopadla uznáníhodně. Niall donesl dvacet nerozbitých sklenic a já do nich postupně dávkovala naše světové marmelády. Do jedné jsme museli přidat pivo na Niallovo přání. Jak si přeješ, já to žrát nebudu. Všechny jsme otočili vrškem dolů, takže byli po celé chatě sklenice s marmeládou.
„Hotovo?“
„Hotovo, Nialle, oceňuju tvou výdrž a zapálení pro jídlo. Dostáváš malinovou medaili. Gratuluju!“ nabrala jsem do dlaně zbytek malin a plácla mu je do obličeje. Zahekal a nechal rozdrcené maliny spadnout na zem. Smála jsem se mu. Chytl mě do náruče a snažil se mi provést podobnou odpornost. Zakrývala jsem si obličej rukama tak mi maliny rozdrtil na stehně.
„Aaaaa! Budu vypadat jak nějaká flákota s flekama!“ smála jsem se a snažila jsem se vymanit z jeho rukou.
„Plesnivá flákota s flekama! Flákoto? Pořád mi nechceš říct, co se stalo?“
„Ne, nechci. A jdeme, protože jinak nás zase vynechají ze všech společenských aktivit …ah ne to je vlastně tvoje parketa hrát MONOPOLY!“ sžírala jsem ho pohledem. Jenom debila napadne hrát monopoly na party. Jdi se vycpat. Chatu jsme zamkli a vrátili jsme se zpět do té boží atmosféry ve Vile. Já jsem se cítila mizerně. Moje vědomí nechtělo pustit tu věc ze včerejší noci a nijak mi to nešlo vytřást z hlavy. Tvářila jsem se, že jsem v pohodě ale nebyla jsem. Roxy jsem ignorovala…celý týden.

Po pár dnech až týdnu a něco se konečně došlo na to, že bude mít i Liam narozeniny. To je horor mít takhle rozplánovaný chlastací plán. Tentokrát jsem se ujala něčeho jiného, než pečení dortu. Na Liama jsem měla pořád vztek, ale nešla přehlušit ta ohromná zamilovanost, co ve mně den za dnem rostla. Je to šílená story, ale moje. Tentokrát kluci poprosili Tucka o pomoc s dovážkou jídla a tak nemuseli zase jet do města na kolech, dívčích kolech. Tucker měl dorazit někdy okolo poledne a přípravy na party se plánovaly už dnes. Seděla jsem v křesle a zase znovu jsem koukala přes střechu na nebe. Byla úplně modrá obloha jen s jedním mráčkem. Vypadal jako jednorožec, jééé.
„Tak fofr, než přijde Liam ze záchodu!“ přivalila se Roxy a sklouzla po gauči, až narazila Zaynovi do boku. Převrátila jsem oči a dál jsem ujídala oříšky z pytlíku. Roxy už i ví, kdy je Liam na záchodě. Zabijte mě prosím, hned. Za chvíli se budou mazlit v objetí a vařit spolu večeře? Běžte si to nahrát do Universalu prosím.
„Tuck přiveze jídlo, pití a dekorace…vlastně ne, ty jsme nechtěli. Jídlo a pití. Jeho party uděláme tady, nechce se nám podruhé uklízet poblitej altánek v rekordních teplotách, tady je klima. Zamčeme všechny dveře, aby nám nikdo neutek, že Carmel?!“ zapíchla ve mně pohled. Cítila jsem to. Všichni se na mě podívali.
„Uhmmm…“ zamumlala jsem a pomalu přežvykovala, jako kráva. Měla jsem na sobě sluneční brýle, nevím proč, asi mám swag. Vypadala jsem skoro jako ten kluk z té pohádky s potkanem co vaří. Byl opřený o mop a spal. Já nespala, ale stejně jsem je moc nevnímala. Roxy mi lezla krkem. Nepochopila jsem její chování. Snaží se být tak dospělá ale…není.
„Dobrá, Carmel je vyčerpaná z dnešního celodenního opalování, že. Myslím, že víc není potřeba. Pití se dá na stoly, jídlo se dá na stoly, kelímky se dají k pití a začneme slavit. Přineseme Kance a dáme ho tady jako jedinou dekoraci to je…a taky se musím doučit práci s tím divným programem, aby mě v LA milovali!“ změnila tému protože vprostřed řeči přišel Liam s výrazem „What´s up bro, i ruce jsem si umyl!“
„Proč v LA?“ zeptal se Niall. Ah god, někdy mám pocit, že je tady ten nejúchylnější debil.
„No, stěhuj se do LA, nezmiňovala jsem se?“ provinile se dívala okolo. Zastavila na mých slunečních brýlích. Vypadala vážně zdrceně.
„Ne, co tam budeš dělat? Jako napořád?“ vyzvídal Niall dál. Věděla jsem, že tohle už není jen tak nějaká debata. Je to tady. Přišlo to v ten nejnevhodnější okamžik. Roxy jede na univerzitu.
„Los Angelská Univerzita, přijali mě před rokem…“ řekla zlomeným hlasem a sklopila hlavu. Nevěnovala jsem tomu pozornost, aspoň jsem nechtěla. Po tom, co mi udělala, to už dál není moje nejlepší kamarádka.
„Car?“ viděla jsem její vlasy, jak se zvedají. Periferní vidění v brýlích je boží!
„Mmm?“ předstírala jsem, že mě to nezajímá a nezajímalo. Co kecám, zajímalo. Do LA? Proč? Proč ne třeba na nějakou Anglickou nebo evropskou univerzitu? Proč rovnou do LA?
„Slyšelas mě?“
„Mmm, jo. Gratuluju,“ odprskla jsem a odešla zpátky ven se slunit. Víc mi tenhle den zkazit nemůžete, tak se aspoň opálím.

SAKRA LA?!