25. Tiptoe: Uděláme z dortu eskalátor.

Chtěla jsem napsat, že děkuju hrozně moc za všechny komentáře u 24. Nutella day, a že to označujete za mou nejpovedenější kapitolu. Co má svoje kouzlo. U téhle jsem byla už vážně v koncích tak si to ohodnoťte a komentáře taky potřebuju. :D Zase budu čekat na 3. A nic jste mi neřekli na trailer k tiptoe, to mě mrzí. -Cath

„Sakra Liame, sundej to ze mě! Přísahám, že už nikdy nebudu nosit převleky, kostýmy nebo cokoliv jinýho!“ rozčiloval se Louis v kuchyni.
„Klídek brácho, dej mi prostor. Už to máš skoro dole,“ uklidňoval ho Liam a stahoval mu z hlavy síťku pod paruky. Zajímalo by mě, kde se tady vzala síťka na vlasy a paruka a takové trapné kostýmky. Když si nemůžete ani vyjet do města na kole bez kostýmu ale musíte vypadat jako bezdomovec s igelitkou. Mě to mohlo být tak jedno, protože Niall konečně našel poslední balík Apple sour rings. Byla jsem ve svém světě. Ve světě cukru. Asi jsem ho ten den jedla dost, ale to se dá přežít.
„Nikdy! Nikdy! Ni-kdy!“ řval Louis a mezi slovy ze sebe trhal oblečení. Hystericky jsem se zasmála a prskla ožužlaný bonbon na gauč. To ve mně vyvolalo další vlnu smíchu. HA HA HA. Takhle s odstupem to nebylo tak vtipné. Sebrala jsem ho a strčila jsem si ho zpět do pusy. Já prase. Louis se konečně vymotal z kostýmu pošťáka a teď byl na řadě Liam. Přes hlavu si přetáhl jedno z triček, co měl na sobě a odhalil tím kus svého břicha. Ztratila jsem dech. Nečervenej Carmel! NEČERVENEJ SE! Hledala jsem jiný záchytný bod, na který bych se mohla soustředit, ale pořád jsem měla před očima tu V-line. Totálně mě to rozhodilo, zakuckala jsem se a zčervenala jsem. Přesně to, co jsem nechtěla. Niall mě bouchal po zádech, ale já se pořád dívala na koberec a kašlala. Roxy měla na obličeji vysmívavý obličej. Úsměv zkřivený jedním koutkem nahoru a druhý jiným směrem. Věděla to. Právě teď jsem se prozradila, já kráva. Odložila jsem balíček s bonbony na stolek a oprášila jsem si ruce o stehna. Nadešla chvíle odhalení. Došla jsem k Roxy, která seděla na baru z linky a ruce měla složené na hrudi.
„Asi bychom si měly promluvit, Rox,“ zašeptala jsem jí, aby mě nikdo jiný neslyšel. To sice nebylo možné, protože Louis skákal jen v teplácích, Niall vyjídal moje bonbony, Liam se odhaloval pro mou smrt, Harry tady nebyl a Zayn ležel na gauči dolů hlavou s mobilem v ruce. Určitě zase hrál Ninja fruit, jako vždycky. Roxy seskočila z baru a pomalu jsme šly ven, do zahrady. Zatáhla skleněné dveře vedoucí do obýváku a zastavila se.
„Ty svině!“ řekla najednou s křováckým úsměvem. Mě nebylo do smíchu, ale mělo by. Zkřížila jsem si ruce a houpala jsem se na patách.  Rozmýšlela jsem, co jí mám říct. Byla jako má sestra ale o téhle témě jsem prostě mluvit nechtěla. Rozhodně ne teď. A tady před jejich dveřmi.
„Takže Liam, jo?“ zasmála se a nadzvedla pravé obočí. To umí jen ona. Teda co ji znám, tak dělá tohle pořád. Její mimika mě zabíjí. Pomalu jsem přikývla, doufala jsem, že to nezachytila. Chytila se za pusu a začala na mě vyvalovat oči, jakoby to před chvilkou neřekla. Po chvíli jsem to už nevydržela.
„Co sakra je?!“ vyjekla jsem. Roxy dala ruce zpět a zase se tvářila normálně.
„Spíš s Liamem?“
„NE! Ne! Co si o mě myslíš, Roxy?! Nespím s nikým!“
„Nekecej!“
„Myslíš si, že jsem tak blbá?“ zamračila jsem se a zvrásnila čelo. Roxy zrudla. Asi se cítila trapně.
„No tak promiň, tak co s ním máš?“ zeptala se už normálním hlasem. Vyhýbala jsem se očnímu kontaktu a doufala jsem, že se vyhnu i odpovědi. Což se nestalo.
„Jen se mi tak trošičku líbí, tobě ne? Taky se ti musí líbit,“ zamotávala jsem do toho Roxy víc, než byla. Nechtěla jsem, aby věděla, jak šíleně jsem do Liama zamilovaná.
„No, no, no Liam je…není špatnej ale LIAM? Sakra CARMEL!“ i si k tomu dupla. Vždycky se snaží vypadat nadřazeně.
„A co? Liam se mi líbí nejvíc ze všech!“ Hned po posledních písmenech bych si nejradši zacpala pusu ananasem, že jsem to řekla nahlas. A pořád nerozumím, proč jsem tak rychlemluvící člověk.
„Aha, takže se ti líbí Liam nebo tam je i nějaká zamilovanost z tvojí či jeho strany? Myslím, že z jeho strany moc ne. Z tvojí to ale vypadá celkem jinak. Zamilovala ses do Liama z One Direction? Ty socko!“ předvedla monolog a rozesmála se.
„Drž hubu! Nemluv! Nemluv! Aghr!“ otočila jsem se jí zády a oběma rukama prohrábla vlasy dozadu. Po prudkém dýchání jsem se zase otočila k ní. Naklonila spýtavě hlavu.
„No a co? Tak a skončili jsme s naším rozhovorem. Dej mi pokoj. Je to moje věc a teď, právě teď, o tom mluvit nechci, dobře? Jdu dovnitř a dám si další bonbon, než to ten blonďák sežere. Nazdar!“ odpinkla jsem Roxy od dveří a odtáhla je. Celkem jsem vymrzla, venku byla už dávno tma. Mohlo být tak jedenáct hodin večer. Chtěla jsem spát a jen jsem věřila, že to Roxy nebude dál rozebírat. Bez povšimnutí jsem sebrala bonbony a vydala se na túru do pokoje. Cestou jsem potkala Harryho, tak jsem mu popřála dobrou noc a on mi ještě děkoval za Nutellu a tak dále. Neměla jsem na něho náladu a tak jsem to rychle ukončila. Výmluva na spánek je ta nejlepší. Přišlo mi to, jako bych měla okolo pasu gumu přivázanou druhým koncem o Liama, a vracela mě pořád k němu. Nejradši bych šla o patro víš a lehla si k němu do postele. Proč jsem tak naivní?

„Carmel? Carmel, vstávej!“ šeptal mi do ucha Liam. Tak krásný sen už jsem dlouho neměla. Ucítila jsem na rameni velkou ruku.
„Liame,“ nahmatala jsem ruku a stlačila ji ve své. Zatřásl se mnou. Proč se mnou ve snu třese? Počkat, už to asi není sen. Otevřela jsem oči a našla jsem si cestu k těm jeho. Omámeně jsem se usmála. Sen se proměnil ve skutečnost. Teď by mi měl říct, jak mě miluje. Široce se usmál a vytáhl ruku z mé.
„Harry už šel s Roxy pryč, musíme začít dělat ten dort. Je jedenáct hodin. Vstaneš?“ Narovnal si záda a díval se na mě z výšky. Jé, i vnitřek nosu má hezkej.
„Ah, jo dobře. Hned jsem dole,“ sedla jsem si na kraj postele a protřela jsem si oči. Moje sny zmizely z pokoje i z mé hlavy. Oblékla jsem se do pečícího úboru a vlasy jsem si sepnula do drdolu. Za pár minut už jsem studovala recept z tlusté kuchařky. Liam vykládal mixér, misky a přísady na linku.
„Ještě čokoládu a máslo. To by mělo být všechno. Tak jdeme na to!“ Kuchařku jsem odložila otevřenou na kraj baru a vzala jsem do rukou jednu velkou mísu.
„První tady píšou: nasypte do mísy 300g mouky takže připrav váhu,“ poučovala jsem Liama. Byl tak roztomilý. Měl kuchařskou zástěru se svalnatým tělem, takže jsem si to mohla představovat. Bude to dost velké rozptýlení při dělání tak vážné činnosti, jako je pečení dortu pro Roxy. Liam dal mísu na váhu a otevřel mouku. Podívala jsem se do knihy, co je dál v receptu ale Liam zahučel. Rychle jsem se na něho podívala a začala se smát. Mouka byla všude. Měl ji na tváři, na zástěře i v botách. Celá váha byla bílá a v míse nebylo skoro nic.
„Pořád si myslíš, že to zvládneme?“ zeptal se se smíchem.
„Don’t stop believing!“ zapěla jsem mu a vzala jsem smeták. Začala jsem Liama ometat.  Nejdřív hruď a břicho a nohy a..a..a! Byla to činnost, kdy jsem se na něho mohla dívat bez toho, aby mě někdo podezíral. Smetli jsme všechnu mouku do koše a otevřeli další balení. Tentokrát jsem se toho ujala já, jako velký odborník na pečení. Co jsem odkoukala od Roxy, jsem využila v praxi. Mohla si ten dort radši upéct sama. Bylo by to jednodušší. Liam vyrobil čokoládový krém a já seděla u trouby, aby se nám náhodou ten korpus nepřipálil. Nestalo se a já ho úspěšně vyndala na mřížku. Nadešla složitější pasáž. Jak to rozkrojit přesně v polovině? Každý jsme do dortu strčili nože a řezali proti sobě. Po odklopení to vypadalo jako eskalátor.
„Když se to zamaže tím krémem, tak to nebude poznat, ne?“
„Doufám,“ odpověděla jsem a plácla na to lžíci krému. Pomalu ho bylo víc, jak samotného dortu ale povedlo se a s Liamem jsme oba byli šťastní. Já třikrát víc protože to bylo s Liamem. Logicky.
„Teď co?“ zeptala jsem se zmateně a koukala jsem na skoro hotový dort. Liam nakoukl do kuchařky a ukázal na neznámou hroudu na lince. Dotkla jsem se toho prstem. Bylo to tvrdé ale pružné.
„Co to je?“
„Asi něco na potáhnutí, Roxy to používá taky,“ řekla jsem a otevřela sáček s hmotou. Odklidili jsme si pracovní prostor a Liam, jako správný hrdina, našel v kuchařce recept i na rozválení tohoto fondánu, jak to měli nazvané. Nerozumím tomu. Celou linku posypal cukrem a vzal do ruky láhev od vína, váleček nebyl. Všude se nám to lepilo, takže vrstva 0,5cm se změnila asi na 1,5cm.
„Ale snažili jsme se!“ ohodnotil náš výtvor Liam. Píchla jsem do dortu pár svíček a ozdobné kytky.
„Hmm, je to z lásky. Musíme to říct takhle…“    

A jen tak pro mou závislost na Apple sour rings (a další speciality) vám přidávám muj nákup z Lidlu, kde mají uplně nejvíc nejlepší Apple sour rings.