24. Tiptoe: Nutella day

Takže konečně další kapitola! Určitě tuhle musím věnovat Květce protože ona ví proč. Takže, nechte mi komentář. Fakt mě štve, že mám tak 2 komentáře na kapitole. Takže 3 komentáře a víc a bude další. Ahhh dobře dopsala jsem to až po 4 hodinách lakování nehtů a sledování M.A.S.H. na plusce. Gratulujte mi. Dolů přikládám chlubící se fotečku. :D papapa

Seděla jsem v obýváku Vily a čekala na zázrak v podobě Nialla s apple sour rings. Už pořádnou chvilku je hledá po domě a já jen čekám a čumím do blba.
„Hej, Carmel! Kde je Louis a Liam?“ vetřel se do mého prostoru Harry.
„Jeli na našich kolech nakoupit něco na tu party. Vrátí se okolo osmé. Proč?“
„Jen jsme měli zkoušet ale tak to necháme na jindy,“ řekl a sedl si vedle mě.
„Zkoušení je nuda, ne? Já si s tebou zazpívám klidně hned. It’s Friday, Friday, omg it’s Friday! Party and party and yeaaaah!“ bouchala jsem rukama do vzduchu a snažila jsem se tančit vsedě.
„Party and party bude pozítří. Už se Rox uklidnila?“
„No, jo, jo uklidnila…vlastně moc ne. Je v šoku z těch dvacetin. Ty to chápeš, tobě bude taky brzo dvacet a je to vážně sužující pocit, že?“ podívala jsem se vážně na Harryho a on se jen smutně usmál na svoje ruce.
„My máme party skoro dvacátníků, dej mi placák!“ zvedla jsem ruku a nastavila k němu dlaň. Plácnul mi o ní tou svou. Konečně mi můj placák někdo oplatil. Pamatuju si na jeden z prvních dní, co jsem řekla placák a bylo ticho. Ani Roxy se nezastavila a nedala mi ho. Zrada, jako všechno. I když měl Harry dvakrát větší ruku tak jsem si jeho placáku vážila.
„Tak co je na plánu?“
„Mmmm…co tak jídlo?“ natáhla jsem krk a udělala ze sebe lochnesku. Občas nevím, jestli jsem normální.
„Nic tady už zas nemáme,“ opřel si hlavu o zeď za gaučem a hrál si se snapbackem co měl v rukách.
„Omyl! Ještě jsem tady viděla jednu moc důležitou věc!“ vyskočila jsem z gauče a šla přímo k lednici. Uhm. Tady je!
„Na co ti je Nutella?“
„No přece na jídlo!“ Mezi slovy jsem vytahovala ze šuplíku dvě lžíce.
„Samotná?“
„Harry, žiješ vůbec v tomhle světě?“ sekala jsem ho unuděným pohledem.
„Obávám se, že nežiju?“ přihnojil jedno oko a natočil na mě hlavu z boku.
„Jo, nežiješ. Tak pojď! Něco ti ukážu!“ Vzala jsem Nutellu a lžíce do jedné ruky a druhou chytila Harryho za zápěstí a táhla ho nahoru po schodech. Možná to vypadá tak, že jsem na mou skríš na střeše zapomněla, ale to není pravda. Vložila jsem veškeré jídelní náčiní do Harryho náruče a odklopila dveře. Snažila jsem se, aby se mi neodloupl kus laku, jak je už zvykem.
„Děláš si srandu?“ vykulil na mě oči a zíral do místnosti se schody.
„Nope, jdem.“ Nutellu jsem zase převzala já a zavřela jsem za Haroldem dveře. Pořád měl otevřenou pusu od udivení a snapback přehazoval v rukách. Po vylezení na střechu si ho nasadil naopak. I Liam by mohl začít nosit snapbacky ne jen Harry a Niall.
„Jak ses sem dostala?!“ zkřivil obočí a rychle se na mě podíval.
„No…“ došla jsem ke kraji budovy, „je to na delší vyprávění.“
„Vloupala ses někdy někam?“ vystrouhal na tváři úšklebek na stanu.
„Nech mě a vychutnávej si ten výhled!“ rozpažila jsem ruce.
„Aha, stromy, stromy, stromy,“ ukazoval na jednotlivé sektory lesa.
„No. A. Co!“ shodila jsem nohy z kraje budovy a otevřela bílý vršek Nutelly. Harry si sedl za mnou a sledoval pořád ty jeho stromy. Bylo by mnohem romantičtější, kdyby tady byl se mnou Liam. Seděli bychom na střeše a jedli Nutellu. Ach. Dokud můžu snít tak se tomu oddávám. Opačným koncem lžíce jsem propíchla zlatý papír a konečně jsem ucítila tu vůni oříšků a čokolády.
„Na!“ podala jsem Harrymu lžíci. Vzal si ji do ruky a skákal zrakem ze mě na Nutellu. Strčila jsem skoro celou lžičku do Nutelly a nabrala plnou várku hnědé pasty. Celou jsem ji strčila do pusy. Ah! Ten pocit mi chyběl. Vychutnávala jsem si várku ale Harry pořád nic.
„No tak dělej! Dej si!“ nastrčila jsem mu sklenici a on tam neochotně strčil lžičku. Čekal na povel.
„Já nevím, nemáme se přežírat čokoládou a tohle vypadá na hodně čokolády.“
„Jo, protože tam je tak dělej!“ Nabrala jsem si další lžičku a strčila ji do pusy. Harry se zezačátku dost ostýchal, ale taky ochutnal a za pár sekund už si nabíral další. Je to jako droga, znám to. Naučil mě to bratr. Vždycky jsme si vytáhli Nutellu nebo burákové máslo a dali jsme se do toho. Za den celá nádoba bez problému.
„To je nejlepší věc za poslední týden! Ah!“ se lžičkou v puse si lehl na záda. Napodobila jsem ho, ale nohy jsme nechávali viset ze střechy. Moje bílé Keds splývali s budovou.
„Já vím! Je to jako droga! Jíš, dokud nemáš co!“ rozplývala jsem se nad tím.
„Nechápu, proč jsem to nikdy neudělal.“
„To já taky ne. Je to ta nejdůležitější věc na světě! Nutella je v mé lednici vždycky!“
„Budu to taky muset začít provozovat. Nechápu, kde se tady vzala.“
„Uhm, to bude asi moje práce s Tuckerem. Hihi.“ Převalila jsem se na bol a podložila hlavu rukou. Strčila jsem lžíci do sklenice a nechala ji tam.
„Ty prase!“ zakřičel na mě Harry, když se do sklenice nemohl dostat se svou lžičkou.
„Já? Ty tady žereš lžičku za lžičkou! Nechceš na to bagr?“ zasmála jsem se a vytáhla ji.
„Je to tvoje vina! Já bych to sám nikdy neudělal!“
„Dřív nebo později určitě jo!“ ujistila jsem ho.
„Nemyslím si. Stačí mi s palačinkami.“
„Jo, přidávám se do party palačinek s Nutellou. Máš nějaký plány na tu oslavu?“
„Ani ne. Chci, aby to pro Roxy bylo fakt originální a hezký. Aby na to nezapomněla, chápeš?“
„Aww! Ty seš ták roztomilej!“ zasmála jsem se a podívala jsem se na něho milým pohledem. Lehce zčervenal a podíval se dolů.
„Takovej stydlín! To bych do tebe na první pohled neřekla!“
„No, ne všichni vědí, jací jsme doopravdy…“
„To máš asi pravdu, ale já to vím! A jsem na to hrdá!“ Bouchla jsem si pěstí do hrudi jako generál na stráži. Nebo tak něco.
„Taky o tobě vím dost, takže žádný prodeje na netu!“
„Neměj starost! Já jsem geniální a zvládám to všechno uchovat v hlavě jen pro sebe! Tak jako ty.“
„Jo. Jako já.“
„Jako všichni tady. Budou to geniální vzpomínky!“
„Nechci myslet na konec! Zase na nás budou nalepený fanoušci a tohle se super.“
„Tak pšššš! Nebudeme se o tom bavit. Jdeme vyřešit Roxy a její oslavu. Budu péct dort s Liamem. Ehm a Louis bude dělat barmana. Zayn se postará o hudbu a Niall o dekorace. Budeme mít konfety! Nikdy jsem neviděla konfety naživo!“
„Celkem ti závidím. Ani nepočítám, kolikrát mi vystřelili do obličeje,“ nastal výbuch smíchu. Ani nevím, proč jsme se smáli. Jen tak, pro nic.
„Klidně ti je tam střelím, jestli se mi budeš smát!“
„No jasně! Ty stydlíne! Ty budeš čistit bazén pro vodní sporty.“
„Vodní sporty?“ Jo, pořád jsme se smáli.
„No rafting, plavání, skákání do vody a tak…“
„Rafting?“ Další výbuch smíchu. Nejvíc sem se ale těšila na pečení dortu s Liamem. Bude to nejlepší zážitek!
„A nebylo by lepší, kdybych hlídal Roxy?“
„Jo, to je asi lepší nápad než, než rafting!“
„Vezmu Roxy na moje oblíbený místo do lesa, bude se jí tam líbit. A vy to zatím nachystáte a já nebudu muset pracovat. Hotovo, vymyšleno.“ Nabrali jsme si další lžíce Nutelly a se smíchem si vychutnávali zbytky.
„Fakt díky, že si mě naučila tohle nutellový snění!“
„Nemáš zač, jsem ráda, když rozdávám zkušenosti...ohledně jídla a tak!“ opravila jsem se hned.
„Asi bychom měli jít, Niall se asi vrátil a hledá nás,“ řekla jsem po chvíli a dožrání Nutelly.
Harry se začal zvedat.
„Na společné zítřky znečistíme přírodu!“ vzal sklenici od Nutelly a hodil ji daleko do dálky. Vážně daleko! Takový švih! Kéž bych měla takovou sílu při našich baseballových zápasech.
„Woooohooo!“ zahučeli jsme. Bylo to takové odreagování. Vykřičet se do vzduchu.
„Tak dem!“ Lžičky jsem sbalila do kapsy a vrátili jsme se zpátky do obýváku. 

jop, fotky z iphonu sou tady fakticky kvalitní :DD