6. Walk: Tell me...

Celkem rychle, že? :) Docela mě ale zklamali ty komentáře. Tohle byla kapitola napsaná na sílu. Nic mě k tomu netlačilo. Jenom to, že chci psát. Co to melu. Ráda bych byla za víc komentářu a pokud jich tady bude dost (já uznám kolik je dost :D) tak dostanete kapitolu hned z fleku. Mám jednu tak trochu navíc. A nevím jak vás, ale mě vždycky zajímala autorka jako taková. Ráda bych vám o mě něco prozradila :D. Jestli teda máte zájem, of kors. Třeba taková challenge blogová. Juhu. NAPIŠTE mi do komentářu jestli chcete nebo ne. Jsem zajímavá osobnost. :DDDDD dobře, ráda se ukazuju. Ale vážně, komentáře se všemi odpovědmi a názory na kapitolu. Díky .Cath

„Hlody, hlody a zase…“ stěžovala jsem se polohlasem spolusedící. Už týden jsem byla zase ve škole. Miranda nechodí do stejné třídy jako já ale jsme sousedky přes chodbu. Linda, moje spolusedící, mi nevěnovala absolutně žádnou pozornost a nadále spala na lavici. Jako většina třídy. Dějiny, koho by to bavilo. Bylo to přesně šest dní a pár hodin k tomu, co jsem kluky viděla naposledy. S Niallem jsem si v kuse psala. Obávala jsem se výpisu ohledně propsaných smsek. Právě mi mobil zavibroval v kapse kalhot. Neobtěžovala jsem se schovávat. Většina spolužáků si vytáhli mobil i na lavici. Přišla jsem si teď tak chtěná, když mi psalo tolik lidí. Roxy, Miranda, Niall a dokonce i Frank z kavárny. Harry, já nevím. Jeden večer mi napsal dost nesmyslnou smsku. Vlastně jsem se jen dozvěděla to, že jedou do New Yorku. Ostatní slova byla zkomolená. Chtěl tím asi říct, že mu budu/budeme chybět. Nevím. Napsala jsem mu, že se do New Yorku chci hrozně podívat a on mi nabídl, ať jedu s ním. Bylo to tak průhledné. Samozřejmě jsem odmítla a od té doby…nenapsal. Možná bych mu měla napsat já. Ovšem tahle smska byla od Roxy. Za tři dny odlétá do LA.

Honey, dej mi vědět, až skončíš. Skočíme do čajovny. Naposled. Mám pro tebe dáreček. Roxy, pusu x

Smutně jsem se usmála a odepsala jí, že se potkáme ve čtyři u ní doma. Máma mi půjčila auto. Aspoň budu nechvíli vůdcem situace já a ne Rox. Niall mi poslal fotku z Empire State. Dala jsem si to na tapetu. Niallova vysmátá tvář a New York. Nic lepšího na začátek dne není. Mají velký koncert v Madison Square. Možná byla chyba, že jsem s nimi nejela. Ale ne, nebyla. Určitě nebyla. Vzdala jsem se myšlenek a mobil zastrčila do kapsy. Připojila jsem se k Lindě a složila hlavu na lavici. Slova učitele se začala ztrácet v temnotě.
„Car, vzbuď se. Prospalas dvě hodiny,“ mluvila na mě Linda. Rozlepila jsem oči. Vedle ní stála Tania a čekaly, až se probudím. Třída byla jinak prázdná. Protřela jsem si oči a sebrala batoh s potiskem květin. Bez rozloučení jsem se vypařila ze školy. Jela jsem rovnou k Roxy. Nemotorně jsem zaparkovala před starším domem jejich rodičů a prozvonila jí. Roxy vyšla z domu. Něco vysvětlovala své mamce. Nakonec se objali a Roxy se rozběhla k autu. Zamávala jsem paní McKinnyové z okýnka. S úsměvem mi zamávala zpět a zašla do domu.
„Slyšelas to už?!“ vsunula se do auta a s otevřenou pusou na mě koukala.
„Co?“
„Že kluci dostali výpověď! Teď mi to psal Louis!“
„Cože? Výpověď? Co to znamená?“
„Že je vyhodili. Propustili. Jediná jejich věc je název skupiny. Nemají manažera, kapelu, kontakty…prostě nic!“
„Děláš si ze mě srandu, žejo?!“ vyjekla jsem. Co se to stalo? Hystericky jsem se začala smát. Dělá si ze mě srandu.
„Letí dneska zpět do Londýna. Mají jen jeden byt, co si koupili bez manažera a letenky si kupujou ze svých peněz…ne že by jich měli málo, je to tak…“ vysvětlovala dál.
„Jak je mohli jen tak vyhodit?!“
„To přesně nevím, řeknou nám to, až přijedou. Přijedou k tobě.“
„To jako musím uklízet?“ zkřivila jsem obličej. Roxy se rozesmála. Rozjela jsem se. U naší čajovny naštěstí není těžké zaparkovat. Málokdy. Je to takový kout, ale celkem rušný. My tady ale máme naše soukromé místo. Buschinny. Naše společné jméno. Buschanel a McKinny. Nějaký vtipálek nám tady ale vždycky zapíchne karavan.
„Buschinny…bude mi to chybět Caaaar!“ zaúpěla Rox. Přikývla jsem.
„Mě taky…tak pojď. Dáme si čaj a koláčky!“ Cestou do čajovny jsem se ještě zeptala, jestli si ze mě vážně nedělala legraci. Rozhodla jsem se napsat Niallovi. Ale až v útulném prostředí čajovny. Žádná zpráva mi od něj totiž nepřišla. To je divný. Asi mi tolik nevěří jako Louis Roxy. Zesmutněla jsem. Možná nejsme tak dobří přátele.
„…jasmínový a ty, Car? Car? Carmel!“ snažila se mou pozornost upoutat Roxy.
„Ah, dobrý den. Já si dám třešňový, díky!“ usmála jsem se na paní Gertu a zase se podívala na temnou obrazovku mobilu. Otevřela jsem zprávy. Nic nového. Pořád chatu s Niallem vládla poslední smska od něho. Že se na mne těší. Milé. Asi mu zavolám. Pípalo to. Dlouho.
„Carmel?!!“ zadýchaně zahučel do mobilu. Odsunula jsem si znechuceně sluchátko kousek od ucha.
„Jo, Nialle. Co se děje?!“
„Carmel, teď nemohu mluvit. Zavolám ti později. Nemáme ochranku a zavalilo nás asi milion lidí a…bruzubzum…tu tu tu tu“ telefon byl hluchý. Snad se mu nic nestalo. Roxy vyděšeně chtěla volat Louisovi, ale jenom by to zbytečně dramatizovala. Dopadlo by to stejně jako s Niallem. Napsala jsem mu smsku ať mi co nejdřív okamžitě zavolá. Pro jistotu jsem napsala i Harrymu, i když se mi to z duše příčilo. Pravděpodobně si budou smsky ukazovat a zjišťovat, komu jsem co napsala a koho mám tím pádem radši. Nic, jen to tak padlo do mé hlavy. S Roxy jsme společně a asi naposled opustili naši čajovnu. Dlouho jsme se objímali. Kluci (podle Roxy) mají přijet těsně před jejím odletem do Ameriky. Bude to natěsno. Ale asi poslední možnost si užít společně nějakou zábavu. Kluci se s Roxy asi ještě někdy v LA potkají, ale co já? Roxy sem bude jezdit tak dvakrát za rok a co když budou kluci zrovna pryč. Bylo to strhující. Chtěla jsem si užít poslední naše společné chvíle a s Roxy jsme spaly u mě. Pořád jsem koukala na telefon. Zatím se nikdo neozval. Snad nikdo neumřel. Najednou Roxy zařval mobil. Má na zvonění tu šílenou písničku I feel good z Asterixe a Obelixe. Hned jsme se obě hnaly za její kabelkou.

Asi bych vám mohla trochu představit postavy. Vzhledově. V Trailerech jsou pouze ilustrační. Takhle holky prostě nevypadají. Ani na banneru není Carmel. Je to jenom prázdná tvář. Do obličeje jim zatím nevidím.

Carmel (tu vodu si nevšímejte)

Roxy