12. Walk: How do you know that...

Hello there. Dovoluji vám mě zabít. Já jenom že Walk se mění v uhozenou, trapnou a ohranou fanfiction a to mě mrzí ze všeho nejvíc. To, že nemám čitatele mi ani tak nevadí, jak to, že walk jde do prdele. Ah...doufám že se vám ty kapitoly aspoň trochu líbí. :) -Cath xx

„Hele co po mě vlastně chceš?“ zeptala jsem se hrubě Harryho, který mě už pár minut pronásledovat. Sebrala jsem z baru další skleničku šampaňského a vypila ji na jeden hlt. Už mě to doopravdy vytáčelo. Postavil se přede mě.
„Máš už dost, nemyslíš?“ sebral mi skleničku z ruky a postavil ji zpět na bar.
„Nemyslím!“ odvětila jsem a vzala si další. Tuhle mi už vytrhl zuřivě a dal ji ještě dál na bar.
„Děláš si ze mě srandu? Jsem dospělá! Můžu si dělat, co chci já!“ poslední větu jsem obzvlášť zdůraznila. Nejsem žádná hadrová panenka, se kterou si může kdokoliv hrát ne?
„Jo? Proto dobíháš za Zaynem?!“ napnul čelist a čekal netrpělivě na odpověď.
„Počkej, ty si jako myslíš, že já a Zayn …cože?“ rozesmála jsem se, ale jemu moc do smíchu nebylo. Otočil se a dlouhými kroky odcházel.
„Ne, Harry počkej!“ položila jsem rychle skleničku na bar a rozběhla se za ním. Vrážela jsem do lidí, ale nechtěla jsem ho ztratit z dohledu. Vyšel až ven z domu. Ještě jsem přidala, abych do nich stihla vběhnout, než se zavřou. Do očí se mi vetřely slzy, jelikož jsem vyběhla ven ze zakouřeného prostoru. Nechtěla jsem si oči utírat, abych si nerozmazala líčení.
Harry seděl na schodu pod vchodem. Nadechla jsem se a protřásla si ruce. Chtěla jsem se vrátit zpět dovnitř, ale bylo by to asi nevhodné. Převrátila jsem oči a sešlápla schody až k němu. Kolena měl až skoro u brady a ruce mezi nimi se dotýkali bot. Nechtěla jsem si sedat na schody v těch šatech. Sakra. Vyhrnula jsem si teda jednu vrstvu šatů a nakonec si sedla vedle něj.
„Harry…“ neotočil se. Pořád koukal do země.
„Harry!“ naštvaně jsem na něho zakřičela. Nečekala jsem, že se otočí. Ooops. Zpanikařila jsem. Vypadal naštvaně a zlomeně. Sakra. Naklonila jsem se a vzala si jeho rty těmi mými. O bože, tuhle chuť si pamatuju.

We kissed I fell under your spell.

Dlaní zastavil na mé tváři. Vplula jsem mu rukama do vlasů a nechala se unášet. Tohle asi nebylo v plánu ale co. Jeho dlaň se napnula a odtáhl se.
„Nemůžeš to dělat jenom proto, že se chovám jak děcko co něco chce…“ promnul si oči a rychle vstal.
„To si myslíš? Že to dělám, jen abys byl spokojenej? Nikdy tě nenapadlo, že třeba k tobě taky něco cítím?“ vstala jsem taky a zařvala na něj. Slzy se mi znovu začaly tlačit do očí. Tentokrát ne z kouře.
„Tak se kurva rozmysli, co vlastně chceš!!“ přidala jsem ještě víc na hlase. Neotočil se. Vešel zpět do domu. Co si o sobě vlastně myslí? Chová se jako děcko! Teď už jsem začala brečet na jisto. Posadila jsem se na schody a doufala, že mě Niall u sebe nechá přespat. Harry mě nemůže pořád takhle mučit. Ne, už ne.

Harry P.O.V.

Hned co jsem včera odešel od Car, jsem šel do pokoje. Nechtěl jsem se s nikým víc bavit. Byl to neskutečně divnej pocit zase ji cítit u sebe. Je tady pořád, ale ne tímhle způsobem. Chybí mi. Konec myšlení na Car. Rozhodl jsem se jít si pro něco na jídlo. Snad tam něco po včerejšku zbylo. Všude po domě byl nepořádek. Dlouho už jsme tady neměli party. A…uslyšel jsem hlasy z kuchyně. Mohl jsem na sto procent říct, že to je smích Carmel. Ale s kým to…kurva.
„Jé, brý ráno Harry!“ pozdravil mě Keyton. Byl bez trička. Keyton bez trička s Carmel v kuchyni. Kurva. Podíval jsem se na Carmel, ale otočila se.
„Právě tady s Car vzpomínáme na to, jak jsme si dělávali palačinky s jahodama, že bejby!“ s tím přiblblým úsměvem se podíval na Car a ta jenom přikyvovala. Tohle není nejlepší na ráno. Můj den je oficiálně v troskách. Nebudu se dál dívat tady na toho idiota bez mozku, co se řadí do naší skupiny. Napnul jsem čelist a odešel bezeslova. Tohle se vždycky stane jenom mně. Holka, kterou miluju, se nakonec dá dohromady s kýmkoliv jiným, jen ne se mnou. I kdyby to měl být její ex. I kdyby to byl Obama, prostě kdokoliv! Asi takhle nějak se cítí holky, žejo. Buchta Harry Styles z Valley.  

Carmel P.O.V.

Udýchaná jsem si sedla na lavičku a nalila do sebe polovinu obsahu mé lahve s vodou. Tréninky bývají extra vyčerpávající, když na sobě máte zimní dres. Vlastně bývají vyčerpávající vždycky. Baseball hold není pro bábovky. Máme nejlepšího trenéra a hřiště, kde je vždycky klid a ticho. Ne, počkat. Ohlédla jsem se za lavičky. Mezi malými škvírkami mezi částmi hlediště se míhalo něco černého a potom další stíny. Nechápavě jsem se postavila a nahlédla za malou tribunu. Na často prázdném parkovišti vedle hřiště bylo asi deset aut.
„Ehm, my dneska máme focení nebo něco, Robe?“ zeptala se trenéra Tam. Všichni přišli blíž k tribuně, aby viděli, co se děje. Celý náš tým o třinácti hráčích s náhradníky a trenér jsme koukaly na hluk lidí, který se skupil u jednoho auta.
„Co to sakra je?“ slyšela jsem Fionu jak se ptá. Utřela jsem si ručníkem obličej, ale oči jsem nechávala na hluku lidí s…
„No do prdele.“
 Foťákama. Sakra, sakra, sakra. Ručník jsem držela pořád vyděšeně u obličeje a oči se mi nepřirozeně roztáhly. Všechny pohledy spoluhráček byly na mě. Rychle jsem zahodila ručník za lavici a vyběhla z hřiště jako nikdy. Takhle bych měla běhat na zatracenejch trénincích. Sakra! Tohle se nemělo nikdy stát. Proč tady vlastně je? Pot jsem ze sebe utřela o bundy těch lidí a zaklepala na zatměné okno auta. Bože. Snažila jsem se dveře otevřít, ale byly zamčené a navíc se na mě tlačilo asi deset lidí. Zevnitř auta musel být krásný výhled. Zabušila jsem ještě jednou. Začínala jsem být pořádně naštvaná. Okolo se ještě rozestavěl náš tým. Supr. Najednou dveře prudce otevřel a já dostala šlupku do nosu.
„Ahhuua!“ zařvala jsem a chytila jsem si nos. Ne, ne, ne, ne. Nemůže se mi to stát znovu. Opatrně jsem si prohmatala nos. Naštěstí nebyl zlomený, jako tehdy. Mám ho nakřivo z té nehody o prázdninách. Vydechla jsem a rychle ho chytila za ruku. Debil.
„Potřebuju ho někde schovat, prosím!“ vyplula jsem z hloučku lidí a prosebně hleděla na Roba. Hluk lidí se s námi posouval jako mastná skvrna. Blesky mě oslepovali, vrážela jsem do lavic. Rob si vzal pálku proti lidem s foťákama, komičtější to být nemůže. Postrčila jsem Nialla do šaten a zamknula nás uvnitř. Přes okna jsem převěsila spocené dresy z koše na praní a pustila jsem ve sprše vodu, aby nás nikdo neslyšel.
„Děláš si ze mě srandu?! Co tady kurva děláš?!“ zavřískala jsem na něho. Vyděšeně se posadil na lavici pod věšáky.
„Chci s tebou mluvit o Harrym. Je uplně hotovej!“ s úšklebkem se podíval na věšák nad ním, kde visela fialová podprsenka. Přetočila jsem oči.
„Víš co, je mi jedno, co si Harry myslí, co cítí a…“
„Hele ale on tě fakt má rád a byl včera fakt nakrknutej, že si byla někde s nahým Keytonem, nebo co…“
„Tak zaprvé, nemá bejt proč naštvanej, on mě odmítnul a za…“
„On tě co?! To by neudělal, ten tě miluje…“
„Cože? Miluje?“ tvář se mi najednou povolila z naštvaného výrazu. Takže to je možná přece jenom pravda.
„Jasně že tě miluje, od doby, co jsme byli ve Walesu. Ty sis toho nevšimla?“
„No, umh jasně že všimla. Všimla jsem si, že mě má víc rád a tak ale že mě…miluje? Ne…“
„Je z tebe vyřízenej. Nejdřív mi nevadilo, jak byl pořád ticho, bylo to uklidňující, ale teď je to furt horší. S nikým moc nemluví, nejí s náma a je s náma vlastně jenom když musí. Zamyká se v pokoji nebo jde ven a vrací se pozdě v noci. Od včerejška někde bloudí a my nevíme kde,“ zesmutněl Niall. Harry se ztratil?
„On prostě nedokáže pochopit, že bych ho mohla mít třeba taky ráda! Víš, na té party, uhm, byli jsme venku no a prostě jsme se políbili a no on mi řekl, že to dělám jen proto, aby nebyl smutnej. Víš, nedělám. Vážně jsem ho chtěla políbit ale on je takovej idiot, že nic nechápe!“ tón hlasu se mi zvyšoval.
„On ti řekl, že to děláš jen pro tohle? Vážně? To je prostě…“
„Uhozený, jo…“ posadila jsem se vedle něho.
„A ty myslíš, že ho taky máš ráda? Jsme kámoši Car, nemusím mu nic z tohohle říkat, víš to.“
„Jo, no asi mám. Kdyby se nechoval takhle!“
„V tom případě bychom ho měli najít co nejdřív, ať si to můžete vysvětlit, ne?“
„Nebudeme z toho dělat telenovelu, Nialle!“ postrčila jsem ho do ramena a šla vypnout vodu, která měla zabraňovat odposlouchání.