7. Tiptoe: Víš jak to bejvá v amerických fimech...

Chápejte, že ty kapitoly jsou prostě tak, že se nedají useknout kdekoli a proto je tahle tak krátká :). Btw. tahle kapitola mi přijde dost kýčová ale doufám že se vím líbí :3. 

Tady je ta písnička, kdyby jste nevěděli. Obdivuju ty lidi co k tomu flákají kelímkem o zem jako Anna :3 (viz. youtube).

„When I am gone. When Im goo-oo-oone. You gonna miss me when I am gone. You gonna miss me by my hair, you gonna miss me everywhere. You gonna miss me when I am gone.“ Míchala jsem jednou rukou ovesnou kaši, o kterou mě požádal Liam, na plotně v kastrůlku. Tahle písnička se mi právě dostala do hlavy a nemohla jsem ji vypudit. Liam říkal, že zpívám moc hezky, ale taky říkal, že ta kaše má být hodně hustá, aby to mohl jíst vidličkou, takže mu v tom prvním moc nevěřím. Kdo by chtěl jíst kaši vidličkou? Magor. Nalila jsem tahavou hmotu do misky, která měla ještě nálepku z obchodu, a pokapala jsem vrch přes banány trochou medu. Vrazila jsem doprostřed vidličku a naložila misku na tácek. Taky jsem přidala sklenici mléka a pár sušenek z krabice. Spokojeně jsem se na menu usmála a vzala tác do rukou. Volnými prsty jsem klepala na tác melodii písničky. Ale kde vlastně Liam je? Před půlhodinou mě vyzval k udělání snídaně jen pro něj. Takže? „Liame?!“ Ramenem jsem otevřela dveře do pianistické místnosti. Liam seděl u piána a překládal si papíry v rukách. „Ah, díky Caramel. Fakt děkuju.“ Podíval se na mě, ale hned se zase zadíval do papírů. „Jo, není zaco. Aspoň si nějak můžu odčinit, že jsem tady už po třetí spala. Je mi to trapný.“ Položila jsem tác na piáno, ale vlastně to možná byl klavír. Takové to velké. Nevyznám se v nástrojích ale prostě to větší. A bílé. Asi se tomu říká křídlo. Liam se dychtivě díval na tác. „To vůbec nedělej. Jak kluci říkali, jste pro nás jako spása. Někdo na odreagování, takže v podstatě my využíváme vás a ne vy nás. Teda pokud nechcete vykrást naše pokoje a neprodat všechno na E-bay a za výdělek se odstěhovat na Bali. To by byla ta horší alternativa.“ Vytáhl jeden papír z ostatních a dal ho na přední stranu. Všechny položil na stojánek na klavíru/piánu/křídlu. Usmála jsem se na jeho odpovědi a donutila jsem se o tom dál nepřemýšlet. Určitě má pravdu. „Ve filmech mě pořád fascinuje, jak mladé, zamilované herečky leží tady na tom a dívají se do očí svému milenci, který jí hraje zamilovanou serenádu.“ Opřela jsem se loktem o desku klavíru a podložila si dlaní hlavu. Druhou ruku jsem nechala volně ležet na ploše. Zvedla jsem nohu jako ve filmu a zasněně se podívala z francouzského okna na stromy. „Jo, to by tenhle už teď asi nepřežil.“ Zasmál se Liam a postavil se. Tím chtěl jako říct, že jsem těžká čili tlustá? Spíš paranoidní. Paranoidní karamelka. Přenesl si tác ke konferenčnímu stolku a sedl si na malou stoličku.  „A kde jsou kluci a Rox?“ Rozpamatovala jsem se ze své snící polohy a sedla jsem si na druhou židličku. Liam si nasypal na kaši ještě tunu cukru a kakao. „Hmm. Myslím, že Roxy chytla myšlenka dalšího Paintballu a šli hrát někam hloubš do lesa. Nechtěli tě budit.“ Začal nešikovně jíst vidličkou kaši. Divné. A divné je taky to, že se Roxy vzbudila dřív než já, a nevzbudila mě. Podle mě, si chce vychutnávat jejich pozornost sama. Svině. „Aha, dobře. Nebude vadit, když si dám taky něco na jídlo? Nechci se tady plížit s mlíkem v ruce.“ Skrčila jsem obočí, když se Liam snažil dostat vidličkou cukr z okraje misky. „Neptej se na takový blbosti. Ber co chceš. Přece si nám to všechno nanosila.“ „Děkuju a proč vlastně jíš vidličkou? Teda pokud to není osobní otázka.“ Vstala jsem a v ten moment mě napadlo, že jsem se už od Zaynovy návštěvy nepřevlíkla. Zalila mě vlna ponížení. Hned se musím jít převléct. „Osobní otázka ale prostě nesnáším lžičky.“ Shrnul to a já to brala jako pokyn na rozchod. Co když už smrdím? Trapas roku. Vyběhla jsem z Vily, a co nejdřív jsem se snažila dostat na chatu a zpátky. Vzala jsem si šaty a další barvu mých nejvíce oblíbených Keds. Tentokrát červené aby mi ladili k světlomodrým šatům. Otrhala jsem keřík s malinami a letěla zase zpátky k Vile. Nenápadně. Naštěstí mě v lese nikdo netrefil barevnou kuličkou. Zadýchaná jsem si v kuchyni ve Vile připravila nějakou dobrotu. Super potraviny. Všechno značkové. Po snídani to bylo zase trapné nudění. Nechtěla jsem rušit Liama u práce. Vyrušil mě on sám až po dvanácté hodině, když chtěl udělat oběd. Co má tak důležitého na práci, že si nemůže udělat něco sám?! Ovšem, nebudu se vzpírat. Nejsem světová kuchařka, ale po prostudování všech receptářů ve Vile jsem našla něco, co vyhovovalo Liamovi i mě, jako kuchařince. Zapečená bageta se sýrem, špenátem a další havětí. Pro sebe jsem si udělala samozřejmě taky. Otrokyně Caramelka.

„Nechceš mi dělat porotce? Nevím, co si o tom mám myslet.“ Zeptal se mě, když jsem mu donesla improvizační oběd. „Jo, proč ne. Co má práce obsahuje?“ Zase jsem si sedla na židličku a zakousla jsem se do konce bagety. Do toho špatného, takže obsah se druhou stranou začal prodírat ven. Chytala jsem rukama sýr a maso. Další trapas. Liam byl naštěstí zády ke mně. „Jenom jestli to nezní moc falešně.“ Začal hrát na klavír a zpíval k tomu otřepané texty písniček. Po ukončení první směny textů se na mě podíval s otázkou v očích. Odložila jsem zbytek bagety na tác od snídaně a utřela jsem si ruce do šatů. Sakra, chci se to odnaučit. „Myslím, že geniální ale na moje When Im goooone. When Im goooooooooooone. To nemá. Fakt ne. Já jsem totiž nelepší zpěvačka tady.“ Povýšenecky jsem si přehodila culík dozadu. „Neznám tu písničku ale dejme tomu.“ Otočil se s úšklebkem zpátky ke klavíru a přehrabal noty. „Je to z jednoho filmu. Ani pořádně neznám slova.“ „Taky mám takový. Ale já neznám slova vůbec. Jediný, co mám v hlavě jsou ty teenager-love texty.“ Poškrábal se na temeni hlavy. „To je zlozvyk zpěváků ne? Pořád ti tvoje písničky jdou v hlavě.“ „Jo, to je pravda.“ Vzal si svou bagetu a vedle mě ji celou spořádal. Bavili jsme se o celobritské dráze a jaké to je být zpěvák. Slavná skupina. Dozvěděla jsem se o něm…řekněme, že dost na to, abych o něm napsala biografii. 

Prosím zase 3 komentáře :) Vím, že bych to neměla vyžadovat a měli by jste komentovat ti, kterým se to fakt líbí ale já to potřebuju k přežití :D. A hodnocení..vám zabere milivteřinu (existuje to vubec?) takže tak :). Měla jsem v plánu zveřejnit tuhle kapitolu dřív ALE naše češtinářka je strašně nekompromisní ohledně úkolu, který jsem jako každá správná žačka neměla a musela dodělat. ;D A ještě jsem sledovala film So undercover s Milezz a je to fakt dobrý ani ne kýčový tak, jak sem si myslela. Rozhodně Thumbs up a stahujte na uložto s titulkama ;) A na konec fakt mě tenhle blog naplňuje a baví :3 Dobře..máti mě tahá do obchodu (why not) so...

Love y'all -Cath xx