„Hele co po mě vlastně chceš?“ zeptala jsem se hrubě
Harryho, který mě už pár minut pronásledovat. Sebrala jsem z baru další
skleničku šampaňského a vypila ji na jeden hlt. Už mě to doopravdy vytáčelo.
Postavil se přede mě.
„Máš už dost, nemyslíš?“ sebral mi skleničku z ruky a postavil ji zpět na bar.
„Nemyslím!“ odvětila jsem a vzala si další. Tuhle mi už vytrhl zuřivě a dal ji ještě dál na bar.
„Děláš si ze mě srandu? Jsem dospělá! Můžu si dělat, co chci já!“ poslední větu jsem obzvlášť zdůraznila. Nejsem žádná hadrová panenka, se kterou si může kdokoliv hrát ne?
„Jo? Proto dobíháš za Zaynem?!“ napnul čelist a čekal netrpělivě na odpověď.
„Počkej, ty si jako myslíš, že já a Zayn …cože?“ rozesmála jsem se, ale jemu moc do smíchu nebylo. Otočil se a dlouhými kroky odcházel.
„Ne, Harry počkej!“ položila jsem rychle skleničku na bar a rozběhla se za ním. Vrážela jsem do lidí, ale nechtěla jsem ho ztratit z dohledu. Vyšel až ven z domu. Ještě jsem přidala, abych do nich stihla vběhnout, než se zavřou. Do očí se mi vetřely slzy, jelikož jsem vyběhla ven ze zakouřeného prostoru. Nechtěla jsem si oči utírat, abych si nerozmazala líčení.
Harry seděl na schodu pod vchodem. Nadechla jsem se a protřásla si ruce. Chtěla jsem se vrátit zpět dovnitř, ale bylo by to asi nevhodné. Převrátila jsem oči a sešlápla schody až k němu. Kolena měl až skoro u brady a ruce mezi nimi se dotýkali bot. Nechtěla jsem si sedat na schody v těch šatech. Sakra. Vyhrnula jsem si teda jednu vrstvu šatů a nakonec si sedla vedle něj.
„Harry…“ neotočil se. Pořád koukal do země.
„Harry!“ naštvaně jsem na něho zakřičela. Nečekala jsem, že se otočí. Ooops. Zpanikařila jsem. Vypadal naštvaně a zlomeně. Sakra. Naklonila jsem se a vzala si jeho rty těmi mými. O bože, tuhle chuť si pamatuju.
„Máš už dost, nemyslíš?“ sebral mi skleničku z ruky a postavil ji zpět na bar.
„Nemyslím!“ odvětila jsem a vzala si další. Tuhle mi už vytrhl zuřivě a dal ji ještě dál na bar.
„Děláš si ze mě srandu? Jsem dospělá! Můžu si dělat, co chci já!“ poslední větu jsem obzvlášť zdůraznila. Nejsem žádná hadrová panenka, se kterou si může kdokoliv hrát ne?
„Jo? Proto dobíháš za Zaynem?!“ napnul čelist a čekal netrpělivě na odpověď.
„Počkej, ty si jako myslíš, že já a Zayn …cože?“ rozesmála jsem se, ale jemu moc do smíchu nebylo. Otočil se a dlouhými kroky odcházel.
„Ne, Harry počkej!“ položila jsem rychle skleničku na bar a rozběhla se za ním. Vrážela jsem do lidí, ale nechtěla jsem ho ztratit z dohledu. Vyšel až ven z domu. Ještě jsem přidala, abych do nich stihla vběhnout, než se zavřou. Do očí se mi vetřely slzy, jelikož jsem vyběhla ven ze zakouřeného prostoru. Nechtěla jsem si oči utírat, abych si nerozmazala líčení.
Harry seděl na schodu pod vchodem. Nadechla jsem se a protřásla si ruce. Chtěla jsem se vrátit zpět dovnitř, ale bylo by to asi nevhodné. Převrátila jsem oči a sešlápla schody až k němu. Kolena měl až skoro u brady a ruce mezi nimi se dotýkali bot. Nechtěla jsem si sedat na schody v těch šatech. Sakra. Vyhrnula jsem si teda jednu vrstvu šatů a nakonec si sedla vedle něj.
„Harry…“ neotočil se. Pořád koukal do země.
„Harry!“ naštvaně jsem na něho zakřičela. Nečekala jsem, že se otočí. Ooops. Zpanikařila jsem. Vypadal naštvaně a zlomeně. Sakra. Naklonila jsem se a vzala si jeho rty těmi mými. O bože, tuhle chuť si pamatuju.
